1.1 Modely změny chování ve výživě
Změna stravovacích návyků je složitý proces ovlivněný mnoha psychologickými, sociálními a kognitivními faktory. Účinnost nutričních intervencí nespočívá pouze ve zprostředkování znalostí o zdravém stravování, ale vyžaduje zvážení připravenosti klienta na změnu a přizpůsobení komunikačních metod jeho individuálním možnostem a omezením. Za tímto účelem jsou využívány přístupy založené na teoriích a modelech změny chování, které umožňují přesné přizpůsobení intervencí potřebám klienta.
Tato část modulu pojednává především o Transteoretickém modelu změny (TTM) od Prochasky a DiClementeho, který popisuje proces změny jako sled fází: prekontemplace, kontemplace, rozhodnutí, realizace, udržování a relaps. Pochopení toho, v jaké fázi se klient nachází, umožňuje efektivnější plánování terapeutických a edukačních aktivit.
Dalším klíčovým nástrojem, kterému se modul věnuje, je Motivační rozhovor (MI) – komunikační metoda zaměřená na posílení vnitřní motivace klienta prostřednictvím empatického naslouchání, formulování otevřených otázek, parafrázování a shrnutí. Techniky MI, jako jsou OARS, stejně jako koncepty DARNCATS, tvoří základ pro účinnou podporu rozhodnutí klienta změnit stravovací návyky.
Zvláštní pozornost je věnována také přizpůsobení vzdělávacího obsahu kognitivní a motivační úrovni klienta, což je důležité zejména při práci s lidmi trpícími poruchami duševního zdraví. Řešení emočních a kognitivních bariér v procesu získávání znalostí o stravě umožňuje realističtější a efektivnější plánování intervencí.
Modelový přístup ke změně chování, založený na teorii, motivaci a individualizované komunikaci, tvoří základ efektivní nutriční poradenské praxe.
Transteoretický model Prochasky a DiClementeho
Transteoretický model změny (TTM), vyvinutý psychology Jamesem Prochaskou a Carlem DiClementem, popisuje proces, kterým lidé procházejí při zavádění změn ve svém chování. Tento model se skládá ze šesti fází:
1. Prekontemplace – absence uvědomění: Člověk si není vědom problému nebo jej nepovažuje za významný. Nemá v úmyslu v blízké budoucnosti měnit své chování.
Příklad klienta: Jan, 45letý muž trpící depresí, konzumuje velké množství ultra zpracovaných potravin a nevnímá žádnou souvislost mezi svou stravou a svou pohodou. Neuvažuje o změně svých stravovacích návyků.
2. Kontemplace – uvědomění: Člověk si začíná uvědomovat problém a zvažuje změnu, ale stále váhá a zvažuje pro a proti.
Příklad klienta: Anna, 30letá žena s úzkostnými poruchami, si všimla, že její strava založená na rychlém občerstvení může ovlivňovat její náladu. Uvažuje o změně svých návyků, ale obává se, že zdravé vaření bude příliš časově náročné.
3. Příprava – rozhodnutí: Člověk se rozhodl pro změnu a začíná plánovat konkrétní akce, které mají být podniknuty v blízké budoucnosti.
Příklad klienta: Marek, 50letý muž s bipolární poruchou, se rozhodl pro zdravější stravu. Hledá recepty a plánuje nakupovat zdravé potraviny.
4. Akce – realizace: Člověk aktivně implementuje změny ve svém chování, zapojuje do svého života nové, zdravější návyky.
Příklad klienta: Klára, 25letá studentka s anorexií, začala pravidelně jíst vyváženou stravu a vyhýbat se restriktivním dietám.
5. Udržování: Člověk pokračuje v novém chování po delší dobu a snaží se zabránit opětovnému návratu ke starým návykům.
Příklad klienta: Tomáš, 40letý muž s obsedantně-kompulzivní poruchou, se zdravě stravuje po dobu šesti měsíců, a to i přes stresové situace v práci.
6. Relaps – recidiva: Návrat k předchozímu, nezdravému chování. Jedná se o běžnou součást procesu změny, po které člověk obvykle znovu prochází předchozími fázemi.
Příklad klientky: Eva, 35letá žena s depresí, se po třech měsících zdravého stravování vrátila k nadměrné konzumaci sladkostí, zejména v obdobích špatné nálady.
Transteoretický model změny (TTM) zdůrazňuje, že změna chování je proces, ve kterém mohou lidé projít různými fázemi několikrát, než dosáhnou trvalé změny. Pochopení těchto fází umožňuje lepší podporu klientů v procesu změny přizpůsobením intervencí jejich současné fázi.
Transteoretický model změny v praxi
Sociální pracovník může použít model Prochasky a DiClementeho (Transtheoretical Model of Change, TTM) jako praktický nástroj pro podporu lidí s duševním onemocněním v procesu změny – například přijetím zdravé výživy, zlepšením spánkové hygieny nebo snížením užívání návykových látek. Klíčovým aspektem tohoto modelu je individualizovaný přístup – tedy přizpůsobení akcí fázi, ve které se klient právě nachází.
1. Prekontemplace – budování povědomí a důvěry
V této fázi klient nevidí souvislost mezi svým chováním a obtížemi, které prožívá – například si nemusí uvědomovat vliv své stravy na své duševní zdraví. Může se také cítit sklíčený či přetížený nebo postrádat důvěru, že by změna mohla přinést nějaké zlepšení.
Role sociálního pracovníka:
- Budování vztahu a pocitu bezpečí.
- Nenásilně prozkoumávání tématu bez nátlaku.
- Nenápadné rozšiřování obzorů klienta.
- Cílem není prosazovat změnu, ale budovat vztah a důvěru a rozvíjet ambivalentní přístup.
Vyhýbání se soudům a tlaku – cílem není přesvědčit klienta ke změně, ale zasít „semínko reflexe“.
Příklad dialogu
Kontext: Klient – Jan, 45 let, potýkající se s depresí. Během návštěvy si stěžuje na chronickou únavu a nedostatek energie. O stravě se sám nezmiňuje.
Sociální pracovnice: “ Jane, dnes jste zmínil, že se cítíte neustále unavený a bez energie. Všiml jste si nějakých dnů, kdy je ta únava o něco menší?“
Jan: „Málokdy. Myslím, že se cítím pořád stejně – vyčerpaný. Všechno je to kvůli depresi“
Sociální pracovnice:
„Samozřejmě, to je zcela pochopitelné. Deprese může být opravdu velmi vyčerpávající. Jen tak ze zvědavosti – věnujete pozornost tomu, co během dne jíte?“
Jan: „Ani ne. Ráno je to většinou jen káva, pak něco rychlého jako rohlík nebo kebab. Večer chipsy nebo něco z mikrovlnky.“
Sociální pracovnice: „Děkuji vám za sdílení. Nesoudím, jen přemýšlím… Někdy může strava ovlivnit naši hladinu energie a to, jak se cítíme. Zajímalo by mě, přemýšlel jste někdy o takové souvislosti?“
Jan: „Upřímně? Ne. Nemyslím si, že by to něco změnilo. Kromě toho nemám energii na vaření.“
Sociální pracovnice: „To je také zcela pochopitelné – vaření vyžaduje energii, a to je přesně to, co vám chybí. Někdy však i malé změny mohou znamenat nepatrný rozdíl. Nemusíme hned nic dělat – můžeme jednoduše prozkoumat téma společně, pokud se na to budete cítit.“
2. Kontemplace – podpora rozhodování
V této fázi si klient začíná uvědomovat souvislost mezi svým chováním a problémy, které zažívá. Zůstává však váhavý – vidí jak potenciální výhody, tak i obavy spojené se změnou. Jedná se o fázi ambivalence, vnitřního konfliktu a pocitu „zaseknutí“.
Role sociálního pracovníka:
- Posílení motivace klienta.
- Zdůraznění ambivalence a její uznání jako přirozené součásti procesu.
- Pomoc klientovi prozkoumat výhody i výzvy změny.
Vytváření příležitostí pro klienta, aby se zamyslel nad svými vlastními schopnostmi a důkladná společná diskuse o jeho obavách a nejistotách.
Příklad dialogu:
Kontext: Marek, 50 let, s bipolární poruchou. Rozhodl se pro změnu a hledá konkrétní kroky.
Sociální pracovník: „Zmínil jste, že byste rád omezil slazené nápoje a zkusil jíst více zeleniny. Kdy si myslíte, že byste chtěl začít?“
Marek: „Myslím, že od pondělí. Možná si koupím k snídani nějakou čerstvě vymačkanou šťávu a salát.“
Sociální pracovník: „To je skvělý plán! Potřebujete nějakou podporu? Možná bychom mohli dát dohromady nákupní seznam?“
Marek: „To by bylo super. Někdy se toulám po obchodě a nakonec si koupím stejné věci jako vždycky.“
Sociální pracovník: „Rozhodně! Můžeme si naplánovat i 2–3 rychlé recepty, které nevyžadují příliš mnoho energie. Cílem je, aby to bylo proveditelné, ne dokonalé.“
Komentář k dialogu:
V tomto dialogu sociální pracovník:
- zkoumá a potvrzuje klientčinu ambivalenci a pomáhá jí ji pojmenovat – ukazuje, že je možné změnu chtít a zároveň se jí bát,
- uznává úlohu sladkostí jako mechanismu zvládání, spíše než aby je rámovala jako něco „špatného“,
- povzbuzuje k hledání alternativ, aniž by byly zlehčovány stávající strategie klientky,
- používá jazyk, který je zvídavý a podpůrný, čímž vytváří prostor pro pokračující konverzaci o změně.
Ambivalence – vnitřní konflikt ohledně změny
Jedním z klíčových psychologických jevů, se kterými se setkáváme při práci související se změnou přístupu ke zdraví – včetně stravovacích návyků – je ambivalence. Je to přirozený stav vnitřního napětí, který vzniká, když člověk vidí přínosy změny, ale zároveň se jí bojí nebo rozpoznává obtíže, které ho brzdí.
Ambivalence není známkou nedostatku motivace. Naopak – nejčastěji se vyskytuje u lidí, kteří již o změně začali uvažovat, ale ještě nejsou připraveni se k ní plně zavázat. Představuje napětí mezi touhou po zlepšení a lpěním na stávajících návycích. Klient s nadváhou může například říkat, že chce jíst zdravěji, ale zároveň se obává, že nezvládne plánování jídla nebo se nevzdá potěšení z jídla.
Ambivalence vzniká, když nové chování zahrnuje nejistotu, úsilí nebo potřebu opustit něco známého. Naše mysl automaticky vyhodnocuje rizika, pohodlí, emoce a minulé zkušenosti. Lidé s historií selhání, nízkým sebevědomím nebo chronickým stresem mohou ambivalenci pociťovat intenzivněji a déle.
Vypořádat se s ambivalencí neznamená „prolomit“ ji silou. Účinnou strategií je pomoci prozkoumat obě strany konfliktu a respektovat klientova rozhodnutí a tempo. Nástroje jako je motivační rozhovor umožňují vznik tzv. „prohlášení o změně „– výroků, ve kterých klient vyjadřuje své vlastní důvody, přání, potřeby a připravenost jednat.
Úlohou odborníka není pacienta „přesvědčovat“, ale vytvořit prostor pro reflexi – kde si člověk může uvědomit, že i když změna může být obtížná, může také přinést skutečnou úlevu, lepší zdraví nebo větší samostatnost. Práce s ambivalencí je často prvním a nejdůležitějším krokem k trvalé a záměrné změně.
3. Příprava – plánování a posilování zdrojů
V této fázi se klient rozhodl pro změnu a začíná s přípravou konkrétních kroků. Může potřebovat podporu s plánováním, organizací, posouzením svých schopností a identifikací dostupných zdrojů.
Role sociálního pracovníka:
- Společné vytvroření akčního plánu.
- Posilování klientova pocitu samostatnosti.
- Pomoc se stanovením realistických, malých cílů.
Propojení klienta s dalšími zdroji (např. podpůrné skupiny, nutriční terapeut).
Příklad dialogu:
Kontext: Marek, 50 let, s bipolární poruchou. Rozhodl se pro změnu a hledá konkrétní kroky.
Sociální pracovník: „Zmínil jste, že byste rád omezil slazené nápoje a zkusil jíst více zeleniny. Kdy si myslíte, že byste chtěl začít?“
Marek: „Myslím, že od pondělí. Možná si koupím k snídani nějakou čerstvě vymačkanou šťávu a salát.“
Sociální pracovník: „To je skvělý plán! Potřebujete nějakou podporu? Možná bychom mohli dát dohromady nákupní seznam?“
Marek: „To by bylo super. Někdy se toulám po obchodě a nakonec si koupím stejné věci jako vždycky.“
Sociální pracovník: „Rozhodně! Můžeme si naplánovat i 2–3 rychlé recepty, které nevyžadují příliš mnoho energie. Cílem je, aby to bylo proveditelné, ne dokonalé.“
Komentář k dialogu:
V této fázi sociální pracovník:
- spoluvytváří s klientem konkrétní plán na základě jeho představ a možností,
- posiluje klientův pocit samostatnosti (např. „To je skvělý plán!“),
- nabízí praktickou a realistickou podporu – například nákupní seznam, který řeší možné organizační nebo kognitivní potíže, s nimiž se klient může potýkat,
- udržuje spolupracující a posilujíci tón – pracovník následuje tempo klienta.
4. Realizace – Akce podporující změnu
Klient aktivně zavádí nové chování. Jedná se o fázi intenzivního úsilí, často doprovázeného strachem z odsouzení, nejistotou a pokusy vyrovnat se s neúspěchy nebo relapsy.
Role sociálního pracovníka:
- Sledování pokroku a poskytování podpory prostřednictvím výzev.
- Pomoc při vytváření strategií pro překonávání překážek.
- Uznání a oslava i malých úspěchů.
Uznání a oslava i malých úspěchů.
Příklad dialogu:
Kontext: Katka, 25 let, s anorexií. V posledních dvou týdnech dodržuje plán jíst tři jídla denně.
Sociální pracovník: „Katko, vidím, že se držíte plánu. Jaký je to pocit pro vás?“
Katka: „Trochu zvláštní. Mám sice více energie, ale neustále se bojím, že přiberu. Každý den bojuji sama se sebou.“
Sociální pracovník: „To je obrovské úsilí a je opravdu důležité, že o tom mluvíte. Jsou pro vás nějaké konkrétní denní doby,které jsou pro vás nejtěžší?“
Katka: „Večery. Tehdy cítím po jídle největší vinu.“
Sociální pracovnice: „Možná bychom se mohli pokusit vymslet něco, co by mohlo v takových chvílích pomoci – nějakou formou podpory nebo způsobem, jak odvést pozornost od obtížných myšlenek?“
Komentář k dialogu:
V této fázi sociální pracovník:
- uznává pokrok klienta, spíše než aby se zaměřoval na obtíže,
- normalizuje ambivalentní pocity (strach, úzkost) a uznává je jako přirozenou součást této fáze,
- udržuje si vřelý, empatický tón, čímž ukazuje, že emocionální stránka změny je stejně důležitá jako ta praktická.
- přechází ke společnému zkoumání strategií, spíše než k nabízení hotových rad,
5. Udržování – podpora udržitelnosti změny: Klient si upevňuje nové návyky a učí se, jak se vyrovnat s pokušeními a rizikovými faktory. Cílem je předcházet relapsu a posílit trvalost změny.
Role sociálního pracovníka:
- Identifikace situací, které mohou vyvolat recidivu.
- Posilování pozitivních výsledků změny.
Pomoc při tvrobě krizových plánů a adaptivních strategií.
Příklad dialogu:
Kontext: Tomáš, 40 let, s OCD. Udržuje si zdravé stravovací návyky již 6 měsíců.
Sociální pracovník: „Tomáši, už je to půl roku! Co si myslíte o tomto úspěchu?“
Tomáš: „Dobrý. Dokonce jsem si sám začal vařit. Ale mám takový strach, že když se v práci něco pokazí, vrátím se ke starým návykům.“
Sociální pracovník: „Je opravdu důležité, abyste si toho byl vědom. Chtěl by jste, abychom společně naplánovali, co byste mohl dělat v krizové situaci?“
Tomáš: „Ano. Bylo by skvělé mít nějakou „nouzovou strategii“.“
Sociální pracovník: „Výborně. Může to být konkrétní seznam věcí, které můžete udělat, nebo lidé, kterým můžete zavolat. Udržování změn je také o tom, jak se vypořádat s tím, když věci nejdou dokonale.“
Komentář k dialogu:
V této fázi sociální pracovník:
- uznává a oslavuje úspěch klienta, posiluje jeho motivaci k pokračování v jeho úsilí,
- přechází k prevenci relapsu přirozeně, bez použití strachu a tlaku,
- pomáhá klientovi předvídat potenciální rizika (např. „co když bude stres?“),
- navrhuje vytvoření krizového plánu, který posiluje klientův pocit kontroly a připravenosti na náročnější okamžiky.
6. Relaps – normalizace a podpora opětovného zapojení do procesu: Klient se vrací k předchozímu chování. Relaps není selháním, ale přirozenou součástí procesu změny. Nejdůležitější je přístup založený na empatii, porozumění a povzbuzení pokračovat v další práci na sobě.
Role sociálního pracovníka:
- Normalizace relapsu jako součásti procesu.
- Posílení dosavadních úspěchů klienta.
Pomoc s analýzou příčin relapsu a plánováním dalších kroků.
Příklad dialogu:
Kontext: Eva, 35 let, s depresí. Po třech měsících se vrátila k přejídání sladkostí.
Sociální pracovník: „Zmínila jste, že se v poslední době vrátily některé staré zvyky. Jak to vnímáte?“
Eva: „Jako selhání. Po tom veškerém úsilí jsem zase zpátky na stejném místě. Možná se proste nedokážu změnit.“
Sociální pracovník: „Evo, to není selhání – je to součást procesu. Mnoho lidí zažívá relapsy. Důležité je, že jste si toho všimla a přišla jste si o tom promluvit.“
Eva: „Ale cítím se beznadějně.“
Sociální pracovník: „To je velmi lidský pocit. Možná bychom se mohli společně pokusit pochopit, co se stalo a co by vám mohlo pomoci začít znovu? Nemusíme začínat od nuly – část práce je již hotová.“
Komentář k dialogu:
V tomto příkladu:
- relaps není považován za selhání, ale za normální fázi procesu,
- sociální pracovník používá empatický a normalizující jazyk (např. „Je to součást procesu“),
- přesouvá pozornost z „zase jsem selhal“ na „čeho už bylo dosaženo“,
- povzbuzuje k návratu k akci bez nutnosti okamžité změny – vytváří prostor pro obnovení motivace.
Prochaskův model v práci s jedinci s poruchami příjmu potravy – co říká výzkum?
Při práci s lidmi trpícími poruchami příjmu potravy, jako je anorexie nebo bulimie, se běžně setkáváme se situacemi, kdy se klient necítí připraven na léčbu nebo si problém neuvědomuje. Přestože má nemoc vážné důsledky pro duševní i fyzické zdraví, mnoho lidí není ochotno nebo schopno iniciovat změnu. To je přesně důvod, proč může být Prochaskův transteoretický model změny zvláště užitečný v sociální práci s touto skupinou (Hasler et al., 2004).
Studie provedená na klinice pro poruchy příjmu potravy zahrnovala 88 pacientů s diagnózou anorexie, bulimie a dalších poruch příjmu potravy. U každého člověka byla hodnocena fáze připravenosti na změnu (např. prekontemplace – neuvědomění si problému, kontemplace – ambivalence, akce – aktivní snaha o změnu). K tomuto účelu byla použita specializovaná škála sebehodnocení (URICA). Kromě toho studie hodnotila, zda pacienti používají konkrétních techniky, které podporují změnu, jako je rozpoznávání emocí nebo osvojení si nového chování.
Fáze změny, ve které se pacient nacházel, nezávisela na jeho věku, délce trvání nemoci nebo předchozí léčbě.
Záleželo však na tom, zda člověk vyhledal pomoc z vlastní iniciativy – pacienti, kteří tak učinili dobrovolně, byli více motivováni ke změně.
Čím více byli pacienti emocionálně zapojeni do rozhovorů o svých problémech a čím aktivněji se pokoušeli provádět změny, tím byla větší pravděpodobnost,že postoupí do pozdějších, pokročilejších fází změn.
Předchozí léčba sama o sobě motivaci nezlepšila – což zdůrazňuje důležitost práce konkrétně na motivaci samotné, spíše než pouhé nabízení obecné podpory. (Hasler et al., 2004)
Co to znamená pro sociálního pracovníka?
- Motivace ke změně je samostatné téma, které by mělo být u klienta identifikováno a rozvíjeno – bez ohledu na to, zda již dříve absolvoval terapii či nikoliv.
- Sociální pracovník by měl pozorovat chování klienta: Snaží se o změnu? Otevírá se emocionálně? Hledá aktivně podporu?
- Přínosné je přizpůsobovat rozhovory a intervence fázi, ve které se klient právě nachází (v souladu s Prochaskovým modelem).
- Zaměření na emoce související s nemocí může klientovi pomoci posunout se vpřed – emocionální angažovanost může být klíčovým krokem ke změně.
Studie ukazuje, že změna nezačíná akcí, ale připraveností, která se vyvíjí postupně v jednotlivých fázích. I když klient ještě není připraven, můžeme ho v tomto procesu podpořit – prostřednictvím rozhovorů, společného plánování a tím, že mu pomůžeme emocionálně zpracovat jeho obtíže.
INTERAKTIVNÍ AKTIVITA 43
| Bibliografie |
| Prochaska, J. O., & DiClemente, C. C. (1984). Transteoretický přístup: Překračování tradičních hranic terapie. Homewood, IL: Dow Jones-Irwin. Prochaska, J. O., DiClemente, C. C., & Norcross, J. C. (1992). Hledání toho, jak se lidé mění: Aplikace na návykové chování. Americký psycholog, 47(9), 1102–1114. https://doi.org/10.1037/0003-066X.47.9.1102 Prochaska, J. O., & Velicer, W. F. (1997). Transteoretický model změny zdravotního chování. Americký časopis pro podporu zdraví, 12(1), 38–48. https://doi.org/10.4278/0890-1171-12.1.38 |
1.2. Koncept motivačního pohovoru
Motivační rozhovory (MI) je konverzační přístup, který podporuje člověka ve změně jeho návyků, zejména těch, které souvisejí se zdravím. Jeho cílem je posílit vnitřní motivaci klienta – povzbudit ho ke změně tak, aby si ji sám přál. Místo toho, aby mu někdo říkal co by měl dělat, mu osoba vedoucí rozhovor pomáhá dospět k vlastním závěrům (Miller, 2022; Miller & Rollnick, 2013).
Tato metoda byla vyvinuta Williamem R. Millerem v 80. letech 20. století. Zpočátku se používal při práci s jedinci závislými na alkoholu, ale později společně se Stephenem Rollnickem Miller rozšířil přístup tak, aby pomáhal lidem s dalšími zdravotními problémy, jako je obezita, hypertenze, cukrovka a nedostatek fyzické aktivity (Miller, 2022; Cole et al., 2023).
V tradičních rozhovorech o zdraví se často setkáváme s poučnými výroky jako například:
a) „Musíte přestat pít tolik energetických nápojů – škodí vám to.“
b) „Měl byste jíst více zeleniny, jinak budete mít zdravotní problémy.“
V motivačním rozhovoru je přístup jiný. Místo poučování pomáháme klientovi dojít k uvědomění, že změna je prospěšná. Spíše než na konfrontaci je kladen důraz na porozumění, empatii a spolupráci (Miller, 2022; Cole et al., 2023).
✅ „Co si myslíte o svých stravovacích návycích? Vidíte něco, co byste chtěl změnit?“
✅ „Co dobrého by vám to přineslo, kdybyste pil méně energetických nápojů?“
Díky tomuto přístupu se pacient necítí do ničeho nucen, ale sám dojde k závěru, že stojí za to provést změnu (Miller, 2022; Miller & Rollnick, 2013).
Kde se motivační rozhovory používají?
Ačkoli se zpočátku používal hlavně v terapii závislostí, dnes se uplatňuje v mnoha oblastech, například:
- Medicína životního stylu – např. podpora změn ve stravě a pohybové aktivitě.
- Klinická psychologie – např. v terapii osob s depresí nebo úzkostnými poruchami.
- Dietetika – pomáhá lidem osvojit si zdravější stravovací návyky.
- Kardiorehabilitace – podpora pacientů po infarktu při změně životního stylu.
Díky své účinnosti je tato metoda doporučována různými zdravotnickými organizacemi jako účinný přístup k pomoci lidem změnit jejich návyky (Cole a kol., 2023).
Čtyři procesy motivačního pohovoru
1.2.1 Zapojení
Prvním krokem v motivačním rozhovoru (MI) je zapojení – navázání silného a důvěryhodného vztahu s osobou, kterou chceme podpořit. Cílem je, aby klient cítil, že nám může důvěřovat a že tu nejsme od toho, abychom ho soudili nebo na něj tlačili. Pouze když se někdo cítí pochopen a přijat, je pravděpodobnější, že se otevře konverzaci o změně svých návyků. Tři klíčové techniky, které pomáhají se zapojením klienta, jsou:
- Aktivní naslouchání – projevování skutečného zájmu o jeho pocity a myšlenky.
- Otevřená komunikace – vyhýbání se uzavřeným otázkám, které umožňují pouze odpovědi „ano“ nebo „ne“.
- Nástroje OARS – soubor komunikačních technik, které podporují propojení a motivaci.
Aktivní naslouchání – jak ukázat, že skutečně nasloucháte
Aktivní naslouchání znamená věnovat plnou pozornost osobě, se kterou mluvíte. Nejde jen o to slyšet její slova, ale o pochopení toho, co skutečně chce vyjádřit. Důležité je také projevovat empatii – ukázat, že rozumíte jejím pocitům, aniž byste ji soudili.
Čeho se dosahuje aktivním nasloucháním?
✔️Pomáhá budovat důvěru a pocit bezpečí.
✔️ Ukazuje druhému, že nám na něm záleží.
✔️ Dává klientovi pocit, že je slyšen, spíše než že byl poučován.
🔹Pokud někdo říká, že nedokáže ddodržovat zdravou stravu:
✅ „Vidím, že je to pro vás opravdu těžké. Rád bych lépe porozuměl tomu, jak se právě teď cítíte.“
🔹 Pokud má pacient pocit, že se o něco pokusil, ale nic nefunguje:
✅ „Slyšel jsem, že se cítíte velmi frustrovaný – už jste vyzkoušel různé přístupy a stále je pro vás těžké dodržovat zdravou stravu.“
🔹 Pokud má někdo pocit, že ztratil kontrolu nad svým jídlem:
✅ „Chápu to správně, že máte pocit, že se vám jídlo vymyká kontrole?“
🔹 Pokud se pacient svěří se svými obtížemi:
✅ „Opravdu oceňuji, že o tom mluvíte otevřeně. Je to velmi důležité a vyžaduje to odvahu o tom mluvit.“
🔹 Pokud někdo říká, že deprese mu bere motivaci ke změně:
✅ „Vím, že změna návyků může být těžká, zvláště když se kvůli depresi cítíte vyčerpaní a bez energie.“
🔹 Pokud někdo řekne, že se cítí zahlcený:
✅ „Děkuji, že jste se o to se mnou podělil. Musí to být opravdu těžké a chápu, proč se cítíte tak plný emocí.“
Je důležité si uvědomit, že zapojení je prvním krokem v efektivním rozhovoru – klient musí mít pocit, že nám může důvěřovat. Prostřednictvím aktivního naslouchání můžeme klientovi ukázat, že mu rozumíme, což ho povzbudí k tomu, aby mluvil dál. Podpůrné reakce ukazují klientovi, že na jeho pocitech záleží a že není souzen.
Otevřená komunikace – jak klást dobré otázky?
Otevřená komunikace je způsob vedení rozhovoru, který povzbuzuje druhou osobu, aby svobodněji mluvila o svých zkušenostech a pocitech. Klíčovým prvkem jsou otevřené otázky – ty, na které nelze odpovědět pouze „ano“ nebo „ne“. Tyto otázky vybízejí klienta k zamyšlení a rozhovoru o tom, co je pro něj důležité.
Výsledkem je, že klient:
a) může otevřeně mluvit o svých obtížích
b) začíná reflektovat své návyky
c) cítí, že jeho názory a emoce jsou důležité.
Prostřednictvím otevřených otázek začíná klient přemýšlet o své situaci a často si první kroky ke změně najde sám. Otevřené otázky jsou považovány za účinný způsob, jak prohloubit porozumění problému a pomoci identifikovat potenciální řešení.
Jaké otázky pomáhají klientům zamyslet se nad změnou?
🔹 Místo: „Máte problém s jídlem, když jste ve stresu?“
✅ Lepší je se zeptat: „Jaké situace vás vedou k tomu, že sáhnete po jídle, i když nemáte hlad?“
🔹 Místo: „Snídáte?“
✅ Lepší je se zeptat: „Jak obvykle vypadá vaše ráno? Máte čas se najíst?“
🔹 Místo: „Chcete pít méně energetických nápojů?“
✅ Lepší je se zeptat: „Co si myslíte o množství energetických nápojů, které obvykle vypijete?“
🔹 Místo: „Přemýšlel jste o změně svého jídelníčku?“
✅ Lepší se zeptat: „Co by vám mohlo pomoci jíst zdravěji?“
Zde je srovnání otevřených a uzavřených otázek prezentované v ve formátu tabulky:
| Otevřená otázka | Uzavřená otázka | Vysvětlení (získané další informace) |
|---|---|---|
| Jak vypadá váš typický den, pokud jde o jídlo? | Jíte pravidelně? | Umožňuje klientovi popsat svůj denní rytmus, identifikovat dobu hladu a stravovací návyky, což poskytuje ucelenější obraz o jeho životním stylu. |
| Jak se cítíte po jídle? | Ovlivňuje jídlo vaši náladu? | Poskytuje vhled do emocionálních a tělesných reakcí na jídlo a odhaluje nevědomé souvislosti mezi emocemi a jídlem. |
| Co vám pomáhá udržovat si zdravé návyky a co vám to ztěžuje? | Máte potíže s udržováním zdravých návyků? | Pomáhá klientovi identifikovat jeho silné stránky a překážky a také to,co ho podporuje nebo mu brání v udržování zdravého chování. |
| Jaké jsou vaše zkušenosti se snahou změnit svůj jídelníček v minulosti? | Zkoušel jste v minulosti změnit svůj jídelníček? | Otevírá prostor pro analýzu předchozích pokusů, důvodů neúspěchů a potenciálních faktorů úspěchu pro budoucí úsilí. |
| Co se stane, když ve stresujících chvílích pocítíte silnou chuť k jídlu? | Jíte, když jste ve stresu? | Nabízí hlubší pochopení stravovacích návyků souvisejících se stresem a identifikuje spouštěče a alternativní strategie zvládání. |
| Jaké emoce cítíte, když jíte sami, ve srovnání s tím, když jíte s ostatními? | Jíte raději sami nebo s ostatními? | Pomáhá odhalit, jak společenský kontext ovlivňuje stravovací návyky a jaké emoční reakce jsou spojeny s různými situacemi. |
| Co považujete za největší překážky ve změně svých stravovacích návyků? | Máte potíže se změnou svých stravovacích návyků? | Dává klientovi prostor k prozkoumání a formulaci konkrétních výzev a zvážení vlastních řešení. |
| Co dělá některé dny jednodušší a jiné těžší pokud jde o jídlo? | Jsou dny, kdy je těžší dodržovat zdravou stravu? | Podporuje zamyšlení nad každodenními problémy a pomáhá identifikovat faktory, které ovlivňují snadnost nebo obtížnost udržování zdravého stravování. |
| Co si myslíte, že by vám mohlo pomoci jíst pravidelněji? | Víte, co byste mohl udělat pro to, abyste jedl pravidelněji? | Vyzývá pacienta, aby zvážil realistické, osobní strategie pro zlepšení pravidelnosti jídla, spíše než aby poskytoval rychlé nebo povrchní odpovědi. |
Využití nástrojů OARS – jak efektivně komunikovat a podporovat změnu
OARS je soubor čtyř základních dovedností používaných při motivačních rozhovorech. Lze je považovat za nástroje, které pomáhají „vytáhnout“ myšlenky, pocity a motivaci člověka k jednání. Tyto techniky vedou konverzaci způsobem, díky kterému se druhá osoba cítí slyšená, pochopená a více motivovaná ke změně.
OARS se skládá z:
✅ O – Otevřené otázky
✅ A – Afirmace
✅ R – Reflexe
✅ S – Shrnutí
Příklad:
❌ Uzavřená otázka: „Jíte zdravě?“
➡️ Odpověď: „Ano“ nebo „Ne“ – poskytuje málo nebo vůbec žádné podrobnosti.
✅ Otevřená otázka: „Co si myslíte o svých stravovacích návycích?“
➡️ Možná odpověď: „Někdy se snažím jíst zdravě, ale často skončím u rychlého občerstvení, protože nemám čas vařit.“
O – Otevřené otázky
Jak již bylo zmíněno dříve, otevřené otázky jsou ty, na které nelze odpovědět pouze „ano“ nebo „ne“. Povzbuzují člověka k zamyšlení nad svými zvyky, pocity a rozhodnutími.
Tyto typy otázek vybízejí k hlubšímu přemýšlení a umožňují člověku prozkoumat svou vlastní situaci, spíše než jednoduše reagovat na předem definované výzvy nebo otázky.
A – Afirmace (pozitivní posilování / validace)
Afirmace jsou krátké, pozitivní komentáře, které pomáhají posílit sebevědomí a sebeúctu dané osoby. Místo kritizování nebo poukazování na chyby se zaměřujeme na zdůraznění úsilí, silných stránek a hodnot, které druhá osoba projevuje.
Příklady afirmací:
✅ „Vidím, že se snažíte jíst zdravěji – to je skvělý krok!“
✅ „Cením si vaší upřímnosti v rozhovoru o vašich problémech. To vyžaduje odvahu.“
✅ „Je opravdu působivé, že i přes to, že se potýkáte s depresí, se vám v poslední době podařilo uvařit pár zdravých jídel.“
Použití této techniky:
- Poskytuje člověku motivaci k další práci na změně.
- Ukazuje, že i malé krůčky jsou smysluplné a ceněné.
- Zvyšuje zapojení do procesu změny posilováním úsilí a pokroku.
R – Reflexe / Parafrázování
Reflexe zahrnují opakování toho, co mluvčí řekl, ale mírně jinými slovy, aby se projevilo porozumění a objasnil význam. Tato technika pomáhá klientovi cítit se vyslyšený a pochopený. Někdy slyšení své vlastní myšlenky formulované odlišně umožňuje klientovi rozpoznat poznatky nebo vzorce, kterých si předtím nevšiml.
Příklady afirmací:
✅ „Vidím, že se snažíte jíst zdravěji – to je skvělý krok!“
✅ „Cením si vaší upřímnosti v rozhovoru o vašich problémech. To vyžaduje odvahu.“
✅ „Je opravdu působivé, že i přes to, že se potýkáte s depresí, se vám v poslední době podařilo uvařit pár zdravých jídel.“
Použití této techniky:
- Ukazuje, že druhému člověku opravdu nasloucháte.
- Pomáhá mu lépe porozumět vlastním myšlenkám a pocitům.
Usnadňuje identifikaci možných řešení problému.
S – Shrnutí
Shrnutí znamená shromáždit nejdůležitější body z konverzace a prezentovat je stručně a srozumitelně. Pomáhá člověku, se kterým rozhovor vedeme, vidět, co již bylo dohodnuto a co lze udělat dále.
Příklady shrnutí:
🗣️ Klientka: „Nemám čas vařit, jím ve spěchu a často sahám po sladkostech, protože se po nich cítím lépe.“
✅ Shrnutí: „Říkáte tedy, že nedostatek času vás vede k výběru rychlého občerstvení a sladkosti vám dočasně zlepší náladu. Možná by stálo za to hledat rychlé, ale zdravější alternativy?“
🗣️ Klient: „Vím, že bych měl jíst více zeleniny, ale nechutná mi a nevím, jak ji připravit.“
✅ Shrnutí: „Takže vám záleží na zdravější stravě, ale chuť zeleniny a neznalostt, jak ji vařit, jsou překážkou. Možná bychom společně mohli najít pár receptů, které by se vám mohly líbit ?“
Použití této techniky:
- Pomáhá uspořádat konverzaci a zaměřit se na klíčová témata.
- Ukazuje klientovi, že mu bylo jasně porozuměno.
Může sloužit jako výchozí bod pro další diskusi o možných řešeních.
Shrnutí – proč je OARS efektivní?
| Technika | Co to je? | Příklad |
|---|---|---|
| O – Otevřené otázky | Otázky, které vyžadují delší odpověď | „Co si myslíte o svých stravovacích návycích?“ |
| A – Afirmace | Pozitivní komentáře, které posilují motivaci | „To je skvělé, že se snažíte jíst víc zeleniny!“ |
| R – Reflexe | Opakování toho, co někdo řekl, jinými slovy | „Nemáte moc času, a tak často saháte po hotovém jídle.“ |
| S – Shrnutí | Shromažďování a organizování důležitých informací | „Z toho, co říkáte, to zní, jako byste chtěl jíst zdravěji, ale vaření je pro vás výzvou.“ |
Použitím těchto technik se klient nejen cítí lépe pochopen, ale také začíná rozpoznávat řešení, která může sám implementovat.
Techniky OARS jsou velmi užitečné nejen při práci s klienty, ale také při každodenních rozhovorech. Lze je použít při interakci s:
✔️ Rodinou – k pozornějšímu naslouchání blízkým a podpoře v obtížných situacích.
✔️ Přáteli – pro lepší pochopení jejich emocí bez vnucování rad.
✔️ Učiteli nebo spolužáky ve škole – k otevřenějším a upřímnějším rozhovorům.
Příklady použití OARS v každodenním životě:
🗣️ Místo: „Proč jsi tak smutná?“
✅ Lepší: „Vidím, že tě něco trápí. Chtěla by sis o tom promluvit?“
(Otevřená otázka + aktivní naslouchání)
🗣️ Místo: „Neboj se, bude to v pořádku.“
✅ Lepší: „To pro tebe musí být opravdu těžké. Vážím si toho, že ses o to se mnou podělil.“
(Afirmace + empatie)
🗣️ Místo: „Prostě se musíš víc učit.“
✅ Lepší: „Chápu správně, že se cítíš zahlcený množstvím látky?“
(Reflexe / Parafráze)
🗣️ Místo: „Tak co teď budeš dělat?“
✅ Lepší: „Z toho, co jsi řekla, to vypadá, že na tebe školní stres opravdu doléhá. Jaké kroky by ti mohly pomoct to líp zvládnout?“
(Shrnutí + podpora řešení problémů)
Díky používání ORAS se konverzace stává přirozenější a druhá osoba má pocit, že je skutečně vyslyšena a pochopena. Vyplatí se používat tyto techniky nejen v profesionálním prostředí, ale také v každodenních vztazích – protože každý chce mít pocit, že na jeho emocích a myšlenkách záleží.
1.2.2. Zaměření se
V této fázi rozhovoru je důležité pomoci klientům rozhodnout se, na co se chtějí zaměřit. Cílem není říkat jim, co mají dělat, ale spíše se ptát, co je pro ně nejdůležitější.
Tato fáze je velmi důležitá, protože:
- Klient si volí téma rozhovoru, což zvyšuje jeho zapojení.
- Nevnucujeme změnu, ale pomáháme identifikovat oblast, která vyžaduje největší pozornost.
- Klienta neopravujeme ani nekritizujeme, ale společně hledáme nejlepší cestu ke změně.
Je důležité vyhnout se “ napravovacímu reflexu“. Často, když vidíme, že někdo dělá něco nesprávného, cítíme nutkání na to okamžitě poukázat a říct mu, co by měl dělat jinak. Tento přístup však může způsobit, že se druhá osoba bude cítit souzena, což ji povede k tomu, že se začne bránit.
❌ Špatný příklad: „Měl byste jíst více zeleniny, protože váš jídelníček není dostatečně výživný.“
✅ Lepší přístup: „Jak se cítíte ohledně svého jídelníčku? Jsou nějaká jídla, která byste chtěl jíst častěji?
V této fázi je důležité, jak klademe otázky, které pomáhají definovat cíl. Níže uvedená tabulka uvádí příklady otázek, které pomáhají klientům definovat cíl v souladu s nutričním problémem, o kterém mluvili.
🔹 Pokud má klient problémy s chutí k jídlu:
✅ „Z toho, co říkáte, chápu, že jsou dny, kdy nemáte chuť k jídlu a jiné, kdy jíte hodně. O kterém aspektu vašeho stravování byste chtěl mluvit jako první?“
🔹 Pokud má klient několik různých obtíží:
✅ „Čelíte několika výzvám souvisejícím s jídlem. Zaměřil byste se raději na pravidelnost jídla, nebo třeba na zlepšení kvality toho, co jíte?“
🔹 Pokud se klient potýká s úzkostí:
✅ „Existují nějaké konkrétní situace, které vám ztěžují zdravé stravování, například když se vaše příznaky úzkosti zhoršují?“
1.2.3. Vyvolání motivace
Vyvolání motivace je jednou z nejdůležitějších fází motivačního rozhovoru. Cílem je pomoci klientovi najít jeho vlastní důvody pro změnu, spíše než ho do ní nutit. Když někdo sám rozpozná, proč by mohlo být užitečné něco ve svém životě zlepšit, je pravděpodobnější, že se bude cítit skutečně motivován ke změně.
V této fázi se používají dvě techniky:
✅ Posilování „mluvení o změně“ – prohlášení, která vyjadřují touhu nebo záměr zlepšit se.
❌ Omezování „mluvení o udržení“ – argumentů, které ospravedlňují zachování současné situace nebo vyhýbání se změně.
Mluvení o změně vs. mluvení o udržení – co to znamená?
Mluvení o změně se týká jakýchkoli tvrzení, která ukazují, že klient přemýšlí o změně nebo chce dělat něco jinak. Tato prohlášení by měla být posilována a povzbuzována k nim, aby to klientovi pomohlo dále je prozkoumávat.
✅ Příklady mluvení o změně (ochota jednat):
🗣️ „Rád bych zhubl, protože si myslím, že bych se cítil lépe.“
🗣️ „Myslím, že kdybych v noci jedla méně, měla bych ráno více energie.“
🗣️ „Musím udělat nějaké změny ve své stravě, protože mě to začíná ovlivňovat.“
🎯Jak posílit mluvení o změně:
✅ „To pro vás zní jako důležitý krok. Co Vás vede k tomu abyste to chtěl změnit?“
✅ „Co si myslíte, že by vám mohlo pomoci tuto změnu uskutečnit?“
❌ Příklady udržovacího hovoru (připoutanost k současným návykům):
🗣️ „Vždycky jím večer, je to prostě můj způsob relaxace.“
🗣️ „Nemám čas vařit zdravá jídla.“
🗣️ „Vím, že je to nezdravé, ale miluji sladké věci a nechci se jich vzdát.“
🎯 Jak zmírnit udržovací hovor aniž bychom kritizovali:
✅ „Vidím, že večerní jídlo vám dává pocit pohodlí. Myslíte si, že by mohly existovat i jiné způsoby, jak dosáhnout podobného efektu?“
✅ „Máte málo času na vaření – to je naprosto pochopitelné. Co si myslíte o nápadu připravovat si jídlo na pár dní předem?“
Jak klást otázky, které posilují hovor o změně
📌 Místo: „Víš, že sladkosti jsou nezdravé?“
✅ Lepší se zeptat: „Co byste získal, kdybyste snížil množství sladkostí ve svém jídelníčku?“
📌 Místo toho: „Měl by jste jíst méně fast food jídel.“
✅ Lepší je se zeptat: „Jak se cítíte po jídle z fast foodu? Je něco, co by jste chtěl změnit?“
📌 Místo: „Proč nevaříš doma?“
✅ Lepší se zeptat: „Co by vám mohlo usnadnit přípravu jídla doma?“
Vyvolání mluvení o změně
Miller a Rollnick (2013) identifikovali sedm kategorií mluvení o změně, které si lze zapamatovat pomocí zkratky DARNCATS. Tyto kategorie jsou podrobně popsány v tabulce níže.
| Kategorie | Popis | Příklad prohlášení pacienta |
|---|---|---|
| D – Přání | Přání něco změnit | „Chtěl bych jíst lépe.“ |
| A – Schopnost | Schopnost realizovat změnu, pocit, že je to možné | „Myslím, že když se o to pokusím, můžu jíst zdravěji.“ |
| R – Důvody | Důvody pro změnu | „Když zhubnu, budu se ve svém těle cítit sebevědoměji.“ |
| N – Potřeba | Potřeba změny, ukázat, že je důležitá | „Musím změnit jídelníček, protože mám vysokou hladinu cukru v krvi.“ |
| C – Závazek | Závazek ke změně, otevřené prohlášení | „Ode dneška si budu plánovat jídla na celý týden.“ |
| A – Aktivace | Připravenost na změnu | „Mám pocit, že jsem připraven začít jíst pravidelně.“ |
| T – Podniknutí kroků | Podnikání kroků ke změně | „Včera jsem šel nakupovat a nakoupil si zdravé jídlo.“ |
Chcete-li klienta povzbudit k vyjádření zájmu o změnu, můžete použít otázky inspirované rámcem DARNCATS.
Příklady otázek pro klienta:
- Přání: „Jak byste chtěl, aby váš jídelníček vypadal za pár měsíců?“
- Schopnost: „Co by vám mohlo pomoci udělat malé změny ve vašich stravovacích návycích?“
- Důvody: „Co byste získal, kdyby jste omezil sladkosti?“
- Potřeba: „Jaká zdravotní rizika vás nutí přemýšlet o změně?“
- Závazek: „Co byste dnes mohl udělat pro zlepšení svého jídelníčku?“
- Aktivace (připravenost): „Jak jste na stupnici od 1 do 10 připraven udělat změnu?“
- Kroky: „Udělal jste již něco pro zlepšení svých stravovacích návyků?“
Strategie pro posílení hovoru o změně
Po vyslechnutí mluvení o změně, je užitečné použít techniky, které ji posílí:
- Zdůraznění pozitivních aspektů: „Je skvělé, že přemýšlíte o plánování jídelníčku. Co jiného byste mohl dělat?“
- Prohloubení reflexe: „Proč je pro vás tato změna důležitá?“
- Shrnutí klientova tvrzení „Takže říkáte, že byste chtěl jíst zdravěji, protože byste měl více energie a cítil se v lepší náladě?“
Užitečným způsobem, jak posoudit připravenost klienta na změnu, je použití škálovací otázky. Například: „Na stupnici od 0 do 10, jakou máte motivaci začít cvičit?“
Poté, co klient odpoví, můžete pokračovat: „Proč jste si vybral 6 a ne 3?“
Srovnání efektivního a neefektivního škálování při hodnocení připravenosti klienta na změnu
| Typ škálování | Příklad otázky | Proč to funguje nebo nefunguje |
|---|---|---|
| ✅ Dobré škálování | „Na stupnici od 0 do 10, kde 0 znamená, že nejste vůbec připraveni a 10 znamená, že jste plně připraveni na změnu, jak byste ohodnotili svou připravenost omezit energetické nápoje?“ | Tato otázka umožňuje klientovi posoudit vlastní připravenost, vybízí k zamyšlení a vyhýbá se tlaku. |
| ❌ Špatné škálování | „Jste připravena na změnu, že? Možná kolem 8 nebo 9?“ | Naznačení vysokého čísla může vyvolat obrannou reakci a odradit od upřímné odpovědi. |
| ✅ Dobré škálování | „Dobře, řekl jste, že vaše připravenost je na 5. Co z toho dělá 5 a ne 3 nebo 4?“ | Pomáhá klientovi rozpoznat pozitivní aspekty jeho motivace a posiluje rozhovor o změně. |
| ❌ Špatné škálování | „Proč jen 5? Měl byste chtít změnu víc než to.“ | Vyvolává pocity viny a může vést k odporu ke změně. |
| ✅ Dobré škálování | „Co by vám mohlo pomoci zvýšit vaše číslo o jeden nebo dva body?“ | Povzbuzuje klienta, aby zkoumal vlastní řešení a plánoval realistické další kroky. |
| ❌ Špatné škálování | „Proč nejsi na 10? To je důležité pro vaše zdraví.“ | Vytváří tlak a negativní emoce, které mohou ukončit otevřenou, upřímnou komunikaci. |
Simulace konverzace: DARNCATS v praxi
Kontext:
Sociální pracovnice hovoří s mladou ženou (Karolína, 23 let), která bojuje s depresemi a konzumuje velké množství energetických nápojů. Cílem rozhovoru je podpořit ji ve změně stravovacích návyků prostřednictvím motivačních rozhovorů založených na technikách DARNCATS.
🔹 D – Přání – Vyjádření přání změny
Sociální pracovnice: „Karolíno, zmínila jste, že pijete poměrně hodně energetických nápojů. Přemýšlela jste někdy o tom, jak by váš život mohl vypadat, kdybyste jich vypila méně?“
Karolína: „Ano… Někdy si říkám, že by bylo fajn je nepotřebovat každý den. Možná bych se během dne cítila méně unavená.“
🎯 Technika: Sociální pracovník pomáhá Karolíně rozpoznat její vnitřní přání změny.
🔹 A – Schopnost – Víra, že změna je možná
Sociální pracovnice: „Zmínila jste, že by jste ráda omezila energetické nápoje. Co si myslíte, že by vám s tím mohlo pomoci?“
Karolína: „Myslím, že bych mohla zkusit pít víc vody nebo najít jiné způsoby, jak se cítit více povzbuzená… Ale nejsem si jistá, jestli to dokážu, protože je to můj zvyk už dlouho.“
Sociální pracovnice: „To zní jako výzva, ale všimla jsem si, že už máte nějaké nápady na alternativy. To je opravdu důležité! Co by vám mohlo pomoci uskutečnit tento plán?“
🎯 Technika: Sociální pracovnice posiluje Karolíninu víru ve své schopnosti tím, že upozorňuje na její vlastní nápady.
🔹 R – Důvody – Konkrétní důvody pro změnu
Sociální pracovnice: „A co si myslíte, že by jste získala omezením energetických nápojů?“
Karolína: „Asi bych lépe spala, neměla bych ty náhlé poklesy energie… Kromě toho vím, že ty nápoje nejsou zdravé a moje tělo je už tak oslabené.“
🎯 Technika: Karolína uvádí své vlastní důvody pro změnu, což posiluje její motivaci.
🔹 N – Potřeba – Zdůraznění důležitosti změny
Sociální pracovnice: „Říkáte, že vaše tělo je oslabené a že vám tyto nápoje nedělají dobře. Jak důležité je pro vás s tím něco udělat?“
Karolína: „Myslím si, že je to opravdu důležité… Doktor mi řekl, že mám nedostatek vitamínů a že káva a energetické nápoje to mohou zhoršovat. Někdy mám pocit, že bych s tím měla něco udělat, ale chybí mi motivace.“
🎯 Technika: Sociální pracovnice pomáhá Karolíně rozpoznat, jak důležitá je pro ni tato změna.
🔹 C – Závazek – Jasné prohlášení o akci
Sociální pracovnice: „Pokud to považujete za důležité, jaký by mohl být váš první krok k této změně?“
Karolína: „Možná zkusím pít o jeden energetický nápoj denně méně a nahradit ho vodou nebo citronovým čajem?“
🎯 Technika: Karolina si sama definuje konkrétní krok, což zvyšuje její pocit kontroly nad změnou.
🔹 A – Aktivace (Připravenost k akci) – Vyjádření připravenosti ke změně
Sociální pracovnice: „To zní jako dobrý plán! Na stupnici od 1 do 10, kde 1 znamená, že nejste vůbec připravena, a 10 znamená, že jste plně připravena jednat – jak by jste ohodnotila svou připravenost na tuto změnu?“
Karolína: „Možná 6. Ráda bych to udělala, ale obávám se, že se mi to nepodaří.“
🎯 Technika: Sociální pracovnice kontroluje Karolíninu připravenost na změnu a může ji povzbudit k zamyšlení nad tím, co by mohlo zvýšit její motivaci.
🔹 T – Podniknutí kroků (První kroky)– Kroky ke změně
Sociální pracovnice: „To je skvělé, že jste na úrovni 6! Co by vám mohlo pomoci posunout se na 7 nebo 8?“
Karolina: „Možná kdybych měla v telefonu jasný plán a upomínky… nebo kdyby mě někdo podporoval.“
Sociální pracovnice: „To zní jako skvělý nápad! Možná by jste si pro začátek mohla zkusit zapsat, kolik energetických nápojů si každý den dáte a uvidíme, jak to bude vypadat během týdne?“
Karolína: „Ano, to bych mohla udělat. Zkusím začít zítra!“
🎯 Technika: Karolína jasně začíná jednat, což zvyšuje její šance na úspěch.
Shrnutí simulace: Konverzace využila všech sedm kategorií DARNCATS:
✅ Přání – Karolina by ráda pila méně energetických nápojů.
✅ Schopnost – Přemýšlí o tom, co by jí mohlo pomoci toho dosáhnout.
✅ Důvody – Uvědomuje si, že omezení by mohlo zlepšit její spánek a zdraví.
✅ Potřeba – Uvědomuje si, že změna je pro její tělo důležitá.
✅ Závazek – Prohlašuje, že se pokusí snížit svou spotřebu.
✅ Aktivace – Hodnotí svou připravenost na změnu.
✅ Podnikání kroků – Podniká kroky (sleduje svou spotřebu).
Proč strategie DARNCATS v případě Karolíny funguje?
- Žádný nátlak – sociální pracovnice Karolínu ke změně nenutí, ale nechává ji, aby se rozhodla sama.
- Karolína má pocit, že má vše pod kontrolou – první krůčky si definuje sama, což zvyšuje její angažovanost.
- Budování motivace – posílení diskuse o změně vede k postupnému zapojení do procesu.
1.2.3. Plánování
Plánování změny je závěrečnou fází motivačního rozhovoru, ve kterém klient přechází od reflexe své situace k přijetí konkrétních kroků. V této fázi je klíčové transformovat motivaci do realistických kroků, které jsou proveditelné a přizpůsobené možnostem klienta.
Efektivní plánování změn je založeno na principu SMART, což znamená stanovit si cíle, které jsou:
✅ S – Specifické
✅ M – Měřitelné
✅ A – Dosažitelné
✅ R – Relevantní
✅ T – Časově ohraničené
Pro usnadnění přechodu klienta od myšlení k činu se používá Brief Action Planning (BAP) – krátké akční plánování – metoda plánování založená na čtyřech základních otázkách:
Kroky stručného plánování akcí (BAP)
- Krok 1: Stanovení cíle – „Je něco, co byste chtěl udělat pro své zdraví?“
Účel: klient si vybere konkrétní oblast, na které chce pracovat.
Pokud daný člověk nemá ponětí, kde začít, pracovník mu může dát „nabídku možností“, např.:
„Někteří lidé se rozhodnou snížit příjem cukru ve stravě, jiní začnou plánovat pravidelná jídla. Zajímá vás něco takového?“
Ukázka konverzace:
Pracovník: „Je něco, co byste chtěl změnit ve svých stravovacích návycích v příštích několika týdnech?“
Klient: „Ano, rád bych omezil energetické nápoje.“
- Krok 2: Získání závazku – „Můžete zopakovat, co chcete dělat?“
Účel: Klient nahlas vyjádří svůj plán, což zvyšuje šanci, že ho dodrží.
Ukázka konverzace:
Pracovník: „Skvělé! Můžete mi přesně říci, co máte v úmyslu udělat?“
Klient: „Chci snížit počet energetických nápojů, které denně zkonzumuji.“
- Krok 3: Hodnocení sebedůvěry – „Jak moc si jste jist, že to dokážete?“
Účel: Klient hodnotí svou sebedůvěru na stupnici od 0 do 10.
Pokud je odpověď nižší než 7, terapeut mu pomůže upravit plán tak, aby byl lépe dosažitelný.
Ukázka konverzace:
Pracovník: „Na stupnici od 0 do 10, kde 0 znamená žádnou sebedůvěru a 10 znamená plnou sebedůvěru, jak moc si jste jistý, že to dokážete?“
Klient: „Myslím, že na 5.“
Pracovník: „Co by vám mohlo pomoci zvýšit tuto sebedůvěru na 7 nebo 8?“
Klient: „Možná kdybych jeden energetický nápoj nahradil mátovým čajem nebo citronovou vodou, bylo by to jednodušší.“
Pracovník: „To je dobrý nápad! Možná byste pro začátek mohl zkusit nahradit jen jeden energetický nápoj denně?“
- Krok 4: Poskytnutí podpory a nastavení následné komunikace – „Chcete si domluvit schůzku?“
Účel: Klient si zvolí, jak bude sledovat svůj pokrok – např. psaní deníku, mobilní aplikace nebo následná konverzace.
Příklad konverzace:
Pracovník „Chtěl byste nějakým způsobem sledovat svůj pokrok? Mohli bychom si domluvit další schůzku, nebo byste mohl sledovat, kolik energetických nápojů denně vypijete.“
Klient: „Myslím, že si to zapíšu do sešitu a příští týden vám můžu říct, jak to šlo.“
Pracovník: „Zní to skvěle! Sejdeme se za týden a probereme si, co se povedlo.“
Případová studie
Výchozí situace:
Anna, 24 let, vysokoškolská studentka, trpí depresemi a chronickou únavou. Pije 3–4 energetické nápoje denně a věří, že jí pomáhají soustředit se a udržet si energii. Její lékař poznamenal, že by to mohlo zhoršit její problémy se spánkem a zvýšit úzkost. Anna chce udělat změnu, ale neví, kde začít.
Stručný proces akčního plánování (BAP)
🔸 Krok 1: Stanovení cíle
Pracovník: „Je něco, co byste chtěla změnit ve svých stravovacích návycích?“
Anna: „Ano, chci snížit příjem energetických nápojů.“
🔸 Krok 2: Získání závazku
Pracovník: „Skvělé! Jak přesně byste to chtěla udělat?“
Anna: „Místo 3–4 plechovek denně se omezím maximálně na 2.“
🔸Krok 3: Posouzení sebedůvěry
Pracovník: „Jak moc si jste jistá, že to dokážete? 0 znamená žádná důvěra, 10 znamená plná sebedůvěra.“
Anna: „Možná 6… Bojím se, že budu unavená.“
Pracovník: „Co by mohlo pomoci zvýšit vaši sebedůvěru?“
Anna: „Mohla bych zkusit pít více vody a nahradit jeden energetický nápoj zeleným čajem.“
Pracovník: „To je skvělý nápad! Zkusíte tu změnu na týden?“
Anna: „Ano, můžu to zkusit.“
🔸Krok 4: Monitorování a podpora
Pracovník: „Jak byste chtěla sledovat svůj pokrok?“
Anna: „Zapíšu si, kolik drinků si každý den dám.“
Pracovník: „Zní to jako dobrý plán. Sejdeme se znovu za týden a probereme, jak to šlo.“
INTERAKTIVNÍ AKTIVITA 44
| Bibliografie |
| Miller, W. R. (červenec 2022). Motivační rozhovory: Vývoj a nový vývoj [Webinář]. Plenární projev prezentovaný na Columbia School of Social Work. Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivační rozhovory: Pomoc lidem ke změně (3. vydání). The Guilford Press. Cole, S. A., Sannidhi, D., Jadotte, Y. T., & Rozanski, A. (2023). Využití motivačních rozhovorů a krátkého akčního plánování k osvojení a udržení pozitivních zdravotních návyků. Progress in Cardiovascular Diseases, 77, 86–94. https://doi.org/10.1016/j.pcad.2023.02.003 |
1.3. Přizpůsobení komunikace kognitivní a motivační úrovni klienta.
Úroveň kognitivních funkcí – tedy to, jak klient vnímá okolní realitu, pamatuje si a zpracovává informace – přímo ovlivňuje to, jak chápe své obtíže a jak hodnotí svou schopnost implementovat změny. V některých případech není zcela možné realisticky zhodnotit jak jeho situaci, tak jeho schopnost provést nezbytné změny.
Mnoho lidí s duševní nemocí (např. schizofrenie, deprese, bipolární porucha, úzkostné poruchy) může trpět kognitivním deficitem – i když to není „na první pohled“ okamžitě viditelné.
V souvislosti se změnou stravovacích návyků to má zásadní význam, protože:
- klient nemusí rozumět doporučením týkajícím se zdravé výživy,
- může zapomenout, co a kdy by měl jíst,
- nemusí si všimnout souvislosti mezi jídlem a vlatní well-being/pohodou,
- může se cítit zahlcen příliš velkým množstvím informací.
Přizpůsobení jazyka a způsobu, jakým jsou informace poskytovány, zvyšuje pravděpodobnost, že jim klient porozumí a bude schopen udělat první krok ke změně.
Praktické tipy – jak upravit komunikaci
- Zajistěte dobrou atmosféru a podmínky pro konverzaci a přizpůsobte tempo své řeči schopnostem klienta.
🔸 Příklad: Pokud se klient nechá snadno rozptýlit, vypněte telefon, zavřete dveře, mluvte pomaleji a sledujte, zda klient chápe vaše sdělení.
- Používejte jednoduchý, běžný jazyk
🔸 Místo: „Prosím, zvyšte příjem vlákniny“
🔸 Řekněte: „Zkuste si každý den dát jablko nebo krajíc celozrnného chleba – pomáhá to s trávením a náladou.“
- Rozdělte informace na menší části a opakujte je
🔸 Příklad: Neprobírejte celý denní jídelníček najednou – začněte snídaní.
🔸 Řekněte: „Zatím se zaměřme jen na snídani – zítra ráno zkuste sníst něco teplého, například ovesnou kaši.“
- Používejte psané poznámky nebo jednoduché vizuální prvky
🔸 Příklad: Vytvořte s klientem poznámku se třemi nápady na zdravý oběd a nalepte ji na ledničku.
- Pokládejte kontrolní otázky, abyste se ujistili, že klient rozumí – bez odsuzování.
🔸 Příklad: „Chtěl byste zopakovat, na čem jsme se společně dohodli?“, „Jak tomu rozumíte?“, „Co si pamatujete z tohoto rozhovoru?“
- Dejte možnost volby a posilujte pocit kontroly – neříkejte „musíte“.
🔸 Příklad: „Dnes byste mohli místo koly zkusit vodu – co myslíte, mohli byste to zkusit jednou denně?“
- Posilujte a oceňujte malé úspěchy
🔸 Příklad: „Skvělé, že jste si koupil jablka – to je důležitý krok. Jsem rád, že se vám to podařilo!“
Příklady běžných kognitivních obtíží a jejich význam při práci s pacientem/klientem:
KONTROLNÍ SEZNAM PRO SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA
Jak rozpoznat kognitivní schopnosti klienta a upravit komunikaci?
(Zejména v souvislosti se změnou zdravotních a stravovacích návyků)
🔍POZORUJTE – dělá klient to, že…
☐ Nechává se rychle rozptýlit nebo se během konverzace „vypne“ – což znamená, že ztrácí zájem o diskusi?
☐ Potřebuje více času na zodpovězení vašich otázek?
☐ Často žádá o vysvětlení nebo o zopakování informací?
☐ Klade otázky, které naznačují, že doslovně rozumí vašim slovům?
☐ Zdá se vám,že je zahlcen, když diskutujete o několika věcech najednou?
☐ Zdá se vám, že zapomíná na předem dohodnuté informace nebo ujednání?
🧠 II. PŘIZPŮSOBUJTE SE – přizpůsobte svůj komunikační styl schopnostem klienta
✳️ Jazyk:
☐ Používejte jednoduchá slova a krátké věty
☐ Vyhýbejte se lékařskému žargonu a složitým termínům
☐ Vysvětlete jakýkoli termín, který by mohl být nejasný
✳️ Způsob komunikace:
☐ Rozdělte informace na menší části
☐ Proberte jednu změnu ve stravě (např. pouze snídani)
☐ V případě potřeby použijte papír, kresby nebo hotové vizuální materiály
☐ Navrhněte způsoby, jak klientovi usnadnit nakupování (např. nákupní seznam, seznam ingrediencí pro plánované jídlo)
✳️ Tempo a styl:
☐ Mluvte pomalu, s pauzami
☐ Ujistěte se, že klient drží krok – ale „nezkoušejte“ ho
☐ Poskytněte prostor pro volné kladení otázek
💬 III. OVĚŘTE POROZUMĚNÍ
☐ Ptejte se na otázky jako:
– „Co jste si zapamatoval z našeho rozhovoru/ dohody?“
– „Jak chápete to, na čem jsme se dohodli?“
– „Chcete, abych vám to napsal?“
☐ Pozorujte řeč těla – klient přikyvuje, ale vypadá zmateně?
☐ Vyhněte se otázce „Je vám vše jasné?“ – klient může ze zdvořilosti říci ano
☐ Povzbuďte klienta, aby se vás zeptal na otázky – např. „Chtěl by jste se mě na něco zeptat?“
🤝 IV. POSILUJTE A BUDUJTE MOTIVACI
☐ Oceňujte každý pokrok, i ten nejmenší (např. „Dnes jste zkusil něco nového – to je důležité!“)
☐ Nabídněte možnost volby – nevnucujte hotová řešení
☐ Zeptejte se: „Kde byste chtěl začít?“, “ S čím by pro vás bylo nejjednodušší začít?“
PAMATUJTE: Přizpůsobení komunikace není o „usnadnění věcí“ nebo poskytování hotových řešení, ale klíčem k opravdovému porozumění a efektivní podpoře. Při práci s lidmi s duševním onemocněním může být jasná, klidná a empatická komunikace klíčová pro jejich zapojení a připravenost na změnu.
Připravenost klienta na změnu lze posoudit pomocí transteoretického modelu změny od Prochasky a DiClementeho, který byl podrobně diskutován v předchozí části tohoto modulu. Tento model pomáhá pochopit, v jaké fázi procesu změny se klient nachází – zda si problém teprve začíná uvědomovat, nebo je již připraven jednat. Díky tomu může sociální pracovník lépe přizpůsobit svůj komunikační styl a typ poskytované podpory aktuální úrovni motivace klienta, což výrazně zvyšuje šance na efektivní realizaci změny – například zlepšení stravovacích návyků, zvýšení pravidelnosti stravování nebo omezení škodlivého chování.
| Případ 1: Klient s depresí a nízkou motivací (prekontemplační fáze) Marek: 54 let, již několik let trpí depresemi. Má málo energie, vyhýbá se rozhovorům o zdraví a nevidí smysl ve změně svého jídelníčku. Jeho jídelníček se skládá především ze sladkostí a instantních jídel. Nevidí to jako problém – „na tom stejně nezáleží“. Přizpůsobené sdělení: „Marku, chápu, že nemáte moc energie na vaření a že jste si prošel těžkým obdobím. Někdy mohou malé změny – jako je vypití sklenice vody místo slazeného nápoje – mírně zlepšit váše pocity. Co si o tom myslíte?“ Proč to funguje: Sdělení je jednoduché a konkrétní, vyhýbá se vágním frázím jako „musíte jíst zdravě“. Nevyvíjí tlak – místo toho, aby pracovník tlačil na změnu, povzbuzuje k refelexi. Zohledňuje nízkou motivaci a kognitivní úroveň – navrhovaná změna je malá a realistická. Zkušenosti klienta jsou uznávány, což pomáhá budovat důvěru. |
| Případ 2: Klientka s úzkostnými poruchami (fáze kontemplace) Jolana: 30 let, trpí úzkostnou poruchou. Je si vědoma toho, že její strava ovlivňuje její náladu, ale bojí se dělat změny – bojí se selhání a bojí se, že to „nezvládne“. Má ráda konkrétní informace, ale snadno se nechá zahltit. Přizpůsobené sdělení: „Jolano, zmínila jsite, že ráno se často cítíte vyčerpaná a roztěkaná. Někteří lidé zjišťují, že když ráno něco snědí – například krajíc chleba se sýrem nebo kaši – pomůže jim to cítit se lépe. Byla by jste ochotna to zkusit na dva dny a uvidíte, jak se budete cítit?“ Proč to funguje: Pracovník odkazuje na emoce a příznaky, které klientka již rozpoznává (únava, roztěkanost). Sdělení je konkrétní, bez informačního přetížení, obsahuje jasný příklad jídla. Dává pocit kontroly a volby – návrh „zkoušky“ snižuje strach ze selhání. Sdělení je vhodné pro fázi kontemplace – nevnucuje změnu, ale nabízí experiment. |
1.4. Kognitivní a emocionální bariéry při získávání znalostí o výživě.
Představte si, že pracujete s Elou – 48letou ženou s dlouhodobou anamnézou depresí. Během vašeho rozhovoru se zmíní, že v poslední době „skoro nic nejí“ a že se „zase cítí vyčerpaná“. Když navrhnete, že si společně naplánujete zdravé jídlo, Ela přikývne, ale pak se zeptá: „Takže… co si mám koupit? Nevím, co je v dnešní době považováno za zdravé.“ Vypadá ohromeně a zmateně. To není nedostatek ochoty. Je to bariéra – kognitivní nebo emocionální – která ztěžuje vstřebávání i těch nejjednodušších informací o výživě.
Při práci s lidmi s duševním onemocněním nestačí pouze „poskytnout znalosti“ – je nezbytné pochopit, co by mohlo bránit v pochopení informací, a poté tomu přizpůsobit styl, tempo a typ podpory rozhovoru. Tento modul vám pomůže rozpoznat tyto překážky a zvolit efektivní strategie.
Kognitivní bariéry se týkají obtíží s myšlením, pamatováním, soustředěním, porozuměním a zpracováním informací. Často se vyskytují u lidí s duševním onemocněním – někdy trvale, někdy dočasně (např. během depresivní nebo psychotické epizody). I s dobrou motivací nemusí být klient schopen porozumět, uchovat si nebo aplikovat informace o zdravém stravování.
Pamatujte si:
- Klient může rozumět méně, než se zdá – přikyvování ne vždy znamená pochopení.
- Vždy si ověřte porozumění – například: „Můžete mi říct, co jste si z našeho rozhovoru zapamatoval?“
- Méně je více – je lepší efektivně komunikovat jednu věc než pět věcí chaoticky.
Emocionální bariéry bránící vstřebávání znalostí o výživě
Představte si Artura – 35 let, s několika psychiatrickými hospitalizacemi a diagnózou bipolární poruchy. Při jedné návštěvě se dychtivě baví o zdravém stravování a říká, že „potřebuje něco změnit“, ale o týden později se tématu vyhýbá, povzdechne si a řekne: „Nemá to smysl, stejně to nezměním.“ Toto chování není rozmar – pramení z emocionální bariéry ovlivňující jeho připravenost jednat.
Lidé s duševním onemocněním často bojují s intenzivními, někdy extrémními emocemi – jako je úzkost, stud, bezmoc nebo frustrace – které jim ztěžují vstřebávání nových informací a rozhodování, zejména v tak osobním tématu, jako je jídlo.
Nejčastější emocionální bariéry a co s nimi můžete dělat
Kroky stručného plánování akcí (BAP)
1. Strach ze změny
Klient se bojí, že to nezvládne, že se něco pokazí nebo že změna bude příliš obtížná. Může se vyhýbat rozhovorům o svém stravování nebo reagovat na návrhy s napětím.
Co můžete udělat:
• Uznejte/normalizujte emoce: „Je přirozené cítit strach – i malé změny mohou u většiny lidí způsobit úzkost.“
• Snižte tlak: „Toto je jen návrh – nemusíme o tom mluvit ani začínat dnes.“
• Nabídněte experiment: „Můžete to zkusit jen jeden den a uvidíte, jak se budete cítit.“
2. Nízké sebevědomí a přesvědčení typu: „Nedokážu to.“
Klient nevěří, že dokáže něco změnit – může říkat věci jako: „Nikdy jsem to nezvládl“, „Nevím, jak vařit,“ nebo „Na tohle prostě nejsem stvořený.“
Jak podpořit:
• Zdůrazněte mikroúspěchy: „Zvládl jste nakupovat – to už je krok!“
• Vyhněte se poučování – mluvte podpůrně: „Znám mnoho lidí, kteří cítili totéž, a přesto to zkusili.“
• Navrhněte, abyste něco dělali společně: „Chtěl byste, abych vám ukázal, jak připravit jednoduchý a zdravý salát?“
3. Stud a strach z odsouzení
Klient se může stydět za své stravovací návyky, váhu nebo rutinu. Stud může blokovat otevřenost a vést k odtažitosti.
Jak pomoci:
• Nikdy nesuďte ani nekomentujte vzhled, váhu ani chování.
• Používejte neutrální a empatický jazyk: „Je dobře, že o tom mluvíte – mnoho lidí se potýká s podobnými věcmi.“
• Zajistěte soukromí – ujistěte se, že konverzace probíhá v klidném a bezpečném prostředí.
4. Deprese, apatie, nedostatek energie
Klient „chce něco změnit“, ale říká: „Nemám na to energii“, „Nevidím v tom smysl“, „Nevím, proč bych to dělal.“ Může to vzdát ještě předtím, než začne.
Jak klienta podpořit:
• Upravte tempo: „Začněme s jednou věcí – například zkuste si ještě dnes dát teplé jídlo.“
• Zeptejte se klienta, co je pro něj nejjednodušší – stavte na tom.
• Ujistěte ho, že se počítají i malé kroky: „Nemusíte měnit všechno najednou – každá maličkost má svůj význam.“
5. Hněv nebo frustrace
Někdy může téma stravy vyvolat hněv: „Proč o tom vůbec mluvíme?“ „Na to nemám čas“, „Už jsem to tolikrát zkoušel!“ To může signalizovat, že se klient cítí nepochopen, pod tlakem nebo zahlcený.
Jak reagovat:
• Nehádejte se – nechte prostor pro emoce: „Vidím, že toto téma vyvolává velké napětí – můžeme si o tom klidně promluvit později.“
• Netlačte na pilu – navrhněte odložení: „Chtěl byste dnes raději mluvit o něčem jiném?“
• Nezapomeňte se k tématu vrátit, jakmile se emoce uklidní.
Pamatujte si:
- Emoce jsou klíčem ke změně – nikoli překážkou. Pokud jim porozumíte, budete pomáhat efektivněji než jakákoliv příručka.
- Uznání emocí klienta je prvním krokem k budování důvěry a připravenosti ke spolupráci.
- Změna stravovacích návyků je velmi osobní záležitost – je třeba k ní přistupovat velmi citlivě.
INTERAKTIVNÍ AKTIVITA 45
