Co jsou emoce?
Emoce jsou krátkodobé reakce těla na různé situace, které nám pomáhají reagovat na svět kolem nás. Dějí se automaticky a často nad nimi nemáme plnou kontrolu. Emoce mohou být vyvolány vnějšími událostmi (např. rozhovor s někým, situace ve škole) nebo vnitřními zážitky (např. vzpomínkami, myšlenkami).
Příklady emocí:
Role emocí v životě
- Emoce je fyzická reakce, kterou cítíme v těle, jako je radost, smutek nebo strach.
- Myšlenka je interpretace situace, například „Tohle nezvládnu“ nebo „Nemá mě rád“.
Příklad:
- ️ Myšlenka: „Nikdo mi nerozumí.“
- ️ Emoce: Smutek, pocit osamělosti.
- ️ Reakce: Ztráta chuti k jídlu nebo chuť na něco sladkého pro zlepšení nálady.
Lidé si často myslí, že jejich myšlenky jsou emoce, například: „Mám pocit, že to nezvládnu.“ Ale ve skutečnosti je to myšlenka – emocí může být strach ze selhání.
INTERAKTIVNÍ AKTIVITA 17
Výzkum vztahu mezi hladem a duševními stavy byl obvykle prováděn v laboratorních podmínkách nebo mezi lidmi s poruchami příjmu potravy.
Rivaz a kol. (2022) provedli experiment, jehož cílem bylo zkoumat, jak hlad a stravování ovlivňují každodenní emoce u více než 700 dospělých. Po dobu jednoho týdne účastníci čtyřikrát denně hlásili svou úroveň hladu, příjem potravy a náladu.
Výsledky ukázaly, že hlad může zvýšit pocity energie a aktivity a také zvýšit bdělost. Lidé, kteří byli hladoví, hlásili méně sníženou psychickou aktivitu. Na druhou stranu jídlo způsobilo, že se lidé později během dne cítili aktivnější.
Studie také zjistila, že emoce mohou ovlivnit hlad: jedinci, kteří se cítili energičtí, čilí nebo neklidní, měli tendenci zažívat hlad rychleji. Naproti tomu ti, kteří se cítili rozptýlení nebo duševně zpomalení, pociťovali menší hlad.
Zajímavé je, že nebyl nalezen žádný vztah mezi hladem a negativními emocemi, jako je smutek, úzkost nebo hněv. To naznačuje, že hlad může mít silnější vliv na naši energii a úroveň aktivity než na negativní náladu.
4.1. Stručná historie emočního mozku – teorie limbického systému
Každý organismus, i ten jednobuněčný, musí reagovat na své prostředí, aby přežil. Například bakterie se pohybují směrem k živinám a pryč od toxinů. S postupující evolucí si mnohobuněčné organismy – zejména ty s nervovou soustavou – vyvinuly pokročilejší způsoby reakce na své okolí.
Jak se mozek vyvíjel?
Obratlovci (zvířata s páteří) sdílejí podobnou obecnou strukturu mozku, která se skládá ze tří hlavních částí:
Rozdíly ve struktuře mozku napříč druhy vedly ve 20. století k rozvoji teorie trojjediného mozku. Tato teorie navrhla, že se vznikem savců prošel přední mozek významnou expanzí. Vyvinuly se nové struktury, jako je neokortex, který podporuje pokročilejší mentální procesy – jako je učení, plánování a u lidí jazyk.
Teorie limbického systému Paula MacLeana
V polovině 20. století neurobiolog Paul MacLean navrhl teorii, která naznačuje, že mozek se skládá ze tří evolučních vrstev:
1️. Reptiliánský mozek (plazí mozek) – evolučně nejstarší část mozku, zodpovědná za základní funkce a instinktivní chování.
2️. Paleomamaliánský mozek (limbický systém) – zodpovědný za emoce.
3️. Neokortex (mozek vyšších savců) – umožňuje racionální myšlení a regulaci emocí.
Podle MacLeana nám limbický systém – který zahrnuje struktury, jako je amygdala a hipokampus – pomáhá cítit a pamatovat si emoce. Věřil, že tento systém hraje ústřední roli v emočních reakcích a spojuje je s vůněmi a pamětí.
MacLean tvrdil, že v průběhu evoluce začal neokortex postupně přebírat větší kontrolu nad emocemi, což lidem umožňuje lépe regulovat své pocity a činit racionální rozhodnutí.
Byla MacLeanova teorie přesná?
Ačkoli se teorie limbického systému stala v 50. až 70. letech 20. století velmi populární, pozdější výzkumy ukázaly, že není zcela přesná. Zde jsou hlavní důvody, proč se moderní vědci od tohoto modelu odklonili:
Limbické struktury nejsou jedinečné pro savce
MacLean věřil, že limbický systém je jedinečný pro savce, ale výzkum ukázal, že ptáci a plazi mají také podobné struktury – například ekvivalenty hipokampu a amygdaly.
Hipokampus není primárně zodpovědný za emoce
MacLean považoval hipokampus za ústřední pro zpracování emocí. Současné výzkumy však ukazují, že jeho hlavní role je v paměti a prostorové navigaci. Jeho vliv na emoce je mnohem menší, než se dříve myslelo.
Limbický systém nefunguje jako jediný sjednocený systém
MacLeanova teorie navrhla, že limbický systém je koherentní jednotka zodpovědná za emoce. Ve skutečnosti nejsou emoce řízeny jedinou oblastí mozku, ale spíše sítí oblastí, které spolupracují – včetně neokortexu.
Neokortex se podílí jak na myšlení, tak na emocích
MacLean předpokládat, že neokortex je zodpovědný hlavně za racionální myšlení, zatímco emoce jsou řízeny staršími oblastmi mozku. Současné výzkumy však ukazují, že neokortex hraje roli i v emočních procesech – například pomáhá regulovat a interpretovat emoční reakce.
Jak dnes rozumíme emocím v mozku?
Dnes se vědci již nesnaží vysvětlit emoce pomocí jediného „emočního systému“, jak navrhuje teorie limbického systému. Místo toho studují specifické emoce a jejich základní mechanismy v mozku. Každá emoce zahrnuje různé mozkové struktury a jejich interakce jsou mnohem složitější, než se dříve myslelo.
Limbický systém hrál důležitou roli v raném studiu emocí, ale není zodpovědný pouze za jejich generování. Nyní víme, že emoce vznikají ze spolupráce více oblastí mozku a jejich regulace je složitější, než se původně předpokládalo.
4.2. Emoční jedení vs. fyzický hlad
Jak dnes rozumíme emocím v mozku?
Ne vždy jíme, protože máme fyzický hlad. Někdy se k jídlu obracíme z jiných důvodů – například kvůli emocím. Fyzický hlad je přirozený signál těla, že potřebuje energii, zatímco emoční hlad je poháněn našimi pocity a náladou.
Nejdůležitější rozdíly jsou uvedeny v tabulce níže.
| Příznak | Tělešný hlad | Emocionální hlad |
|---|---|---|
| Vyvíjí se postupně? | ✅ Ano | ❌ Ne – objeví se náhle |
| Cítili jste to jako stahy v břiše? | ✅ Ano | ❌ Ne |
| Mizí po normálním jídle? | ✅ Ano | ❌ Ne – stále chcete jíst |
| Máte chuť na konkrétní druhy potravin? | ❌ Ne – jíte, co je k dispozici | ✅ Ano – hlavně sladkosti, rychlé občerstvení |
| Následuje po jídle pocit viny? | ❌ Ne | ✅ Ano |
| Regulováno tělem? | ✅ Ano – řízeno mozkem a hormony hladu | ❌ Ne – poháněno emocemi |
Příklad:
- ✔️ Pokud máte opravdu hlad, budete moci sníst zdravé jídlo, jako je sendvič nebo salát.
- ✔️ Pokud je to emocionální hlad, toužíte po něčem konkrétním, jako je čokoláda nebo chipsy.
Fyzický hlad se vyvíjí postupně, je spojen se skutečnými potřebami těla a po jídle odezní.
Emocionální hlad se objeví náhle, vytváří chutě na konkrétní potraviny a nesouvisí s fyzickou potřebou.
Teorie emocionálního stravování – jak emoce ovlivňují to, co jíme
Výzkumníci identifikují tři hlavní přístupy k vysvětlení, proč lidé jedí v reakci na emoce. Každý z nich se zaměřuje na jiný mechanismus (Reichenberger a kol., 2020):
1. Vnímání tělesných signálů (interocepce)
2. Kognitivní procesy
3. Učení založené na minulých zkušenostech
1. Psychosomatická teorie – zaměňování emocí s hladem
Podle této teorie mají někteří jedinci potíže s přesným rozpoznáváním signálů svého těla. To znamená, že si mohou plést emocionální stavy s fyzickým hladem. Například když cítí stres, smutek nebo úzkost, jejich tělo reaguje napětím, které interpretují jako hlad – což je vede k jídlu (Reichenberger a kol., 2020).
Maria se cítí vystresovaná před zkouškou. Místo toho, aby si uvědomila, že je napjatá a úzkostná, myslí si, že má hlad a sáhne po čokoládové tabulce.
Tato teorie byla kdysi používána k vysvětlení obezity, ale dnes se vědci shodují, že tento jev plně nevysvětluje. Téma povědomí o tělesných signálech však stále hraje důležitou roli ve výzkumu výživy.
2. Teorie omezení – přísná pravidla vedou k přejídání
Tato teorie naznačuje, že lidé, kteří dodržují velmi přísné diety, jsou náchylnější k epizodám emočního přejídání. Když si někdo zakáže jíst určitá jídla (např. „Nikdy nesním čokoládu“) a pak toto pravidlo poruší, může si myslet: „Už jsem selhal, tak bych mohl sníst víc.“ To je známé jako “ efekt co to sakra je“ (Reichenberger et al., 2020).
Příklad:
Tom se rozhodl vyhýbat sladkostem. Na narozeninové oslavě svého kamaráda však snědl kousek dortu. Místo toho, aby se zastavil, pomyslel si: „Když už jsem měl sladkosti, mohl bych klidně sníst celé balení sušenek.“
Emoce mohou oslabit kontrolu nad těmito pravidly, a proto lidé, kteří dodržují příliš přísné diety, mají často problém je dlouhodobě udržet.
3. Teorie učení – jídlo jako odměna pro mozek
Tato teorie vysvětluje, že jídlo se může stát způsobem, jak zlepšit náladu. Pokud se někdo z minulých zkušeností poučil, že například čokoláda mu dělá lépe, jeho mozek si začne spojovat negativní emoce s jídlem. V důsledku toho, když se v budoucnu cítí smutný nebo ve stresu, může automaticky sáhnout po jídle – i když nemá fyzický hlad.
Jak to funguje?
- Pokaždé, když sníme něco chutného, mozek dostane signál: „To je dobrý pocit!“
- Pokud jíme ve stresující chvíli, negativní pocit dočasně zmizí.
- Mozek se učí, že jídlo pomáhá „porazit“ stres, takže až příště nastane podobná situace, přiměje nás znovu sáhnout po pochutinách (Reichenberger et al., 2020).
Příklad:
Po náročném dni ve škole Klára vždy sní zmrzlinu. Výsledkem je, že si její mozek začne spojovat zmrzlinu s tím, že se cítí lépe, a až se příště bude cítit smutná, automaticky po ní bude toužit.
To vysvětluje, proč je tak těžké zbavit se zvyku emocionálního jedení – mozek si zvykne na odměnu, kterou poskytuje chutné jídlo.
Souvisí emocionální stravování s hormony?
Některé teorie také poukazují na roli hormonů v emočním přejídání. Stres způsobuje změny v hladinách kortizolu, inzulínu a glukózy, což může ovlivnit chuť k jídlu. Některé živiny mohou také ovlivnit chemické látky v mozku, které zlepšují náladu, což pomáhá vysvětlit, proč jídlo může přinést dočasnou úlevu (Reichenberger et al., 2020).
Příklad:
Čokoláda obsahuje sloučeniny, které zvyšují hladinu serotoninu – „hormonu štěstí“. Proto po ní mnoho lidí sahá, když jsou smutní.
INTERAKTIVNÍ AKTIVITA 18
Proč jíme, když jsme smutní, znudění nebo ve stresu?
Emoce ovlivňují způsob, jakým jíme. Jídlo často slouží spíše jako mechanismus pro zvládání emocí než jako reakce na fyziologické potřeby těla. Jak různé emoce ovlivňují naše stravovací návyky?
✔️ Smutek – často vede k chuti na sladké a na potraviny bohaté na sacharidy, které dočasně zlepšují náladu.
✔️ Nuda – běžně spouští „jíst, aby bylo co dělat“, i když tělo nepotřebuje kalorie.
✔️ Radost – může vést k jídlu ve společenském prostředí a na oslavách, což může někdy vést k přejídání.
✔️ Hněv – může způsobit impulzivní přejídání, s malou kontrolou nad zkonzumovaným množstvím.
Desmet a Schifferstein (2008) charakterizovali řadu emocí, které mohou být spojeny s konzumací jídla. Výzkumníci identifikovali celkem 22 emocí, z nichž některé jsou pozitivní, zatímco jiné negativní. Podrobný popis těchto emocí souvisejících s jídlem je uveden v tabulce níže.
Emoce související s konzumací jídla. Zdroj: Desmet a Schifferstein (2008)
| Pozitivní emoce | Příklad | Negativní emoce | Příklad |
| Uspokojení | Pocit sytosti po jídle. | Nuda | Souvisí s monotónním stravováním nebo jedením z nudy. |
| Potěšení | Obvykle spojováno s konzumací sladkostí. | Zklamání | Když je chuť jídla jiná, než se očekávalo. |
| Touha | Často souvisí se vzhledem nebo chutí jídla. | Nedostatek spokojenosti | Běžně se spojuje s jídlem konzumovaným mimo domov (např. v restauraci), když je kvalita pod očekáváním. |
| Zábava | Často spojováno se sociálním aspektem jídla. | Hnus | Může být pociťován ve vztahu ke konkrétním potravinám nebo potravinářským výrobkům (např. vnitřnosti). |
| Obdiv | Oblíbená chuť zvyšuje frekvenci konzumace. | Nepříjemné překvapení | Často v souvislosti s nečekaně špatnou chutí nebo nízkou kvalitou (např. zkažené jídlo). |
| Vzrušení | Obvykle se spojuje s energizujícími potravinami (např. jablky) nebo kofeinem. | Hanba | Souvisí s nevhodným stravovacím chováním (např. nesprávnou konzumací špaget). |
| Příjemné překvapení | Objevení nečekaně dobré chuti. | Opovržení | Cítíme vůči určitým stravovacím návykům (např. konzumace masa nebo nezdravých potravin). |
| Úleva | Pití něčeho osvěžujícího, když máte velkou žízeň (např. v horkém dni). | Strach | Často spojováno s novými nebo neobvyklými potravinami nebo obavami o bezpečnost potravin. |
| Obdiv | Obdiv k šéfkuchaři kvůli senzorickým vlastnostem pokrmu. | Smutek | Spojeno s jídlem konzumovaným během smutných zážitků. |
| Naděje | Často spojováno se sladkostmi nebo vizuální přitažlivostí pokrmu. | Hněv | Cítíme, když jídlo i přes velké úsilí nedopadne podle očekávání. |
| Hrdost | Hrdost na přípravu jídla, které bylo složité nebo časově náročné. | Žárlivost | Závist vůči ostatním, kteří konzumují exkluzivní produkty (např. kaviár). |
Proč jíme jinak v závislosti na našich emocích?
- Když se cítíme smutní, často hledáme útěchu v jídle – proto máme tendenci volit sladkosti a rychlé občerstvení, které spouštějí rychlé uvolňování dopaminu („hormonu štěstí“).
- Když se cítíme radostně, jídlo se stává součástí oslavy, často ve společenském prostředí, což může vést k jídlu větších porcí.
- Když jsme ve stresu, tělo aktivuje reakci „bojuj nebo uteč“ – to může u některých lidí potlačit chuť k jídlu, zatímco u jiných to zvyšuje chuť na nezdravé jídlo.
| Reference |
| de Rivaz, R., Swendsen, J., Berthoz, S., Husky, M., Merikangas, K., & Marques-Vidal, P. (2022). Souvislosti mezi hladem a psychologickými výsledky: Rozsáhlá ekologická momentální studie. Nutrients, 14(23), 5167. https://doi.org/10.3390/nu14235167 Reichenberger, J., Schnepper, R., Arend, A. K., & Blechert, J. (2020). Emoční stravování u zdravých jedinců a pacientů s poruchou příjmu potravy: Důkazy z psychometrických, experimentálních a naturalistických studií. Proceedings of the Nutrition Society, 79(3), 290–299. https://doi.org/10.1017/S0029665120007004 Desmet, P., & Schifferstein, H. (2008). Zdroje pozitivních a negativních emocí v prožitku s jídlem. Appetite, 50(2–3), 290–301. https://doi.org/10.1016/j.appet.2007.08.003 |
